Rozhovor s Marikou Zadembskou, předsedkyní Klubu dětských knihoven SKIP

Jak ses ocitla v knihovně? Chtěla jsi být vždy knihovnicí?

Do Knihovny Třinec jsem se dostala po vystudování vysoké školy. Díky tomu, že mamka pracovala v knihovně, trávila jsem tam od mala hodně času. Znala jsem její kolegyně, ředitelku knihovny, zázemí knihovny i akce. Po dostudování Pedagogické fakulty jsem si začala hledat práci a zrovna se nic nerýsovalo. Měla jsem zaměření na dětské domovy, výchovné ústavy a podobná mimoškolská zařízení. V knihovně jsem se ochomejtala čím dál častěji. Nejdřív jsem začala pomáhat jako dobrovolník, třeba u Noci s Andersenem a pak přišla nabídka začít v knihovně pracovat. Místo bylo jen na malé pobočce na půl úvazku, ale brala jsem všechno, protože vize do budoucna byla dostat se do knihovny pro děti! To se brzy povedlo a já letos můžu slavit malé/velké výročí – dvacet let v knihovně. Z malého týmu dvou lidí vyrostl časem sedmičlenný tým Knihovny pro děti a mladé. Nenapadlo mě, že budu knihovnicí. Myslím, že jsem chtěla být učitelka. Ale teď jsem moc spokojená a neměnila bych. Vždyť knihovník pro děti by měl být odborník na literaturu, animátor, herec, lektor a tak trochu učitel. Všechny tyhle profese mohu dělat a baví mě moc. Jsem vděčná za to, že mám práci kreativní, různorodou, obohacující můj osobní život, že můžu být v kolektivu bezvadných lidí a mám vedení, které mě podporuje v dalším vzdělávání. Jsem hrdá na to, že jsem součástí Knihovny Třinec.

V třinecké knihovně jsi byla u zrodu zajímavých akcí - Klub MRKni, Kafe v knihovně, Večerníčky naživo, festival DoČeT. Můžeš je našim čtenářům přiblížit?

Ano, tyhle akce se rodily a vyvíjely stejně, jako se rodili a rostli mí synové a děti mých kolegyň a kolegů. Má to přímou úměru. Když jsem byla na první mateřské, těšila jsem se zpátky do práce. To se povedlo ve dvou letech syna Marka. Jako maminka, prvorodička, jsem měla kolem sebe celou partu maminek, které se chtěly někde s dětmi pravidelně potkávat, a knihovna se k tomu krásně nabízela. Začal klub MRKni pro rodiny s dětmi, klub, který funguje dodnes a jeho jméno je zkratkou slov: Máme rádi knížky. Pak přišel nápad potkávat se s rodinami v létě v lesoparku a číst dětem pohádky. Představa byla, že se sejde pár rodin v lesoparku (městský les, velmi dobře přístupný pro obyvatele města, s mnoha relaxačními zónami) a knihovníci a dobrovolníci budou dětem číst pohádky. Už na první večerníček přišla snad stovka diváků a nám bylo jasné, že to nebude jen komorní čtení na dece, na trávě. Takhle se zrodila krásná tradice Večerníčků naživo, do které se zapojila už padesátka knihovníků/knihoherců, dobrovolníků, rodičů, dětí. Hrajeme celé léto, každý týden, v úterý, v pět, už 13 let. Na každé jedno představení přijde 150 až 250 diváků. Poslední roky zapojujeme do tohoto konceptu i divadelní soubory, loutkoherce a nadšence, kteří rádi hrají divadlo.

A DoČeT nebo Kafe v knihovně, to jsou akce určené učitelům a odborné veřejnosti. Snažíme se, aby vztahy mezi knihovnou a školami byly co nejlepší, abychom byli pro školy partnery ve vzdělávání. Když jsme před těmi dvaceti lety začínaly s kolegyní dělat programy pro školy, byly to nejprve jen školky a první stupně základních škol, které občas přišly do knihovny.  Pamatuji si na to, jak jsem několik let na začátku roku obcházela školní kabinety a představovala učitelům náš program, zvala je do knihovny. Když jsme se dostali více do povědomí škol a učitelé začali knihovnu pravidelně navštěvovat, vymysleli jsme akci Kafe v knihovně. Na začátku školního roku zveme učitelky a učitele do knihovny na informační setkání, krátké posezení u kávy a zákusku, na kterém jim představíme nabídku lekcí pro nadcházející školní rok. Nad nabídkou společně diskutujeme a ladíme ji ke spokojenosti všech. V současné době je poptávka mateřských a základních škol tak vysoká, že ji těžko zvládáme. Průměrně u nás proběhnou 4 programy pro školy denně. Občas je jich i šest. Nejen, že učitelé s dětmi chodí za námi do knihovny, ale do vzdálenější destinací jezdíme my.

DoČet vznikl z nutnosti podpory čtenářství u starších dětí, teenagerů. Po mnoho let dochází do knihovny mladí lidé se seznamy povinné četby. Stejné seznamy, stejné knihy už mnoho let. Stejná A4 s okopírovaným textem. Čert aby to vzal, řekli jsme si. Pojďme učitelům ukázat, že v současné době vychází mnoho bezvadných knih, které mohou obohatit seznamy doporučené četby. Nemám nic proti Lovcům mamutů, Babičce nebo Robinsonovi, ale tahle klasika jde přece dětem přiblížit i jinak. Co třeba komiks, audiokniha nebo projektový den s úryvky a vyprávěním. Mladý kluk, mladá holka, ve třinácti, čtrnácti, patnácti letech, která vůbec nečte a dostane ve škole za úkol přečíst tuhle klasiku, oblíbí si čtení? Nemyslím si. Naopak, už nebude chtít číst vůbec. Dneska vychází tolik zajímavých titulů! A nejen klasické příběhy, romány ale spousta výborných komiksů i knih populárně naučných. Na akci DoČeT zveme jednou za rok, začátkem školního roku, učitele i rodiče, abychom jim představili co zajímavého nového za rok vyšlo. Knihy členíme podle věkových kategorií, takže se mohou zastavit jak učitelé, tak rodiče a projít si „čtenářská hnízda“, ve kterých si mohou listovat knižními novinkami a diskutovat s knihovníky o jednotlivých titulech. Bonusem této akce je přednáška odborníka k tématu čtenářství. Loni to byla nezapomenutelná Anežka Kuzmičová z Karlovy univerzity. Doporučuji kouknout na její studia a výzkumy.

Skvělá pomůcka pro knihovníky, učitele a hlavně děti je Čtenářský metr. K čemu slouží?

Čtenářský metr je krásný produkt, který vznikl díky projektu MAP – Místní Akční Plán v roce 2019. Na začátku projektu se dala dohromady parta knihovníků a učitelů z Třinecka a při společném plánování aktivit a vzdělávacích akcí přišla myšlenka produktu, který pomůže učitelům, knihovníkům, ale hlavně rodičům a dětem orientovat se ve velkém množství literatury. Čtenářský metr byl původně jen papírový metr na stěnu, který doporučuje dětem knihy podle výšky a věku. Ale jde pouze o symbolické doporučení. Důležitější je to, že na čtenářském metru je výběr opravdu hodnotných knih pro děti, které vybírali knihovníci a učitelé. Papírové metry už máme tři a chystáme vydání čtvrtého, ten bude hotový na podzim 2024. Mimo tyto papírové metry, které najdete na stránkách www.ctenarskymetr.cz, si můžete také stáhnout mobilní aplikaci, kde je vloženo už více než tisíc knih. Tato aplikace vám dokáže filtrovat a doporučovat knihy podle věku a žánru. Dítě může v aplikaci budovat svůj čtenářský metr z knih, které už přečetlo.

Já sama jsem hrdou „absolventkou" tvé další aktivity: Mostů ke knihám. Můžeš popsat tuto skvělou akci?

Mosty ke knihám, to jsou čtyři ženy – čtenářky, které pro dětské knihy hoří, dokáží se o nich bavit hodiny a hodiny a svým nadšením nakazí kdekoho kolem. Všechny jsme se poznaly díky projektu Mravenčí chůva, kde jsme byly v počátcích v týmu přispěvovatelů na vznikající web. Vlastně jsme se nejprve setkávaly jen na online schůzkách. Na prvním ročníku čtenářského festivalu ČteFesT, který proběhl ještě napůl v online formě a napůl naživo, jsem uspořádala společný webinář „Most ke knihám“, kterého se účastnily holky z Mravenčí chůvy Ju lie Dominika Zemanová a Marie Podvalová a my čtyři. Po nějakém čase mě napadlo, že by bylo skvělé uspořádat takové „mosty“ naživo. Myšlenka byla vyslovená nahlas a to je pak pro mě polovina úspěchu dotáhnout nápad do konce. Vznikly Mosty ke knihám – Zuzana Streichsbierová, Petra Schwarzová Žallmannová, Veronika Peslerová a já. Společně pořádáme jednodenní i víkendové semináře pro všechny, kdo chtějí stavět pomyslné čtenářské mosty mezi dětmi a knihami, ať už jsou to knihovníci, pedagogové, rodiče nebo „jen" nadšenci. Obsahem semináře je vždy představení knižních novinek, ale i knih starších, které mohly někam zapadnout a stojí za přečtení. Věnujeme se typologii čtenářů, aktivitám, které mohou čtení dětem ozvláštnit, zatraktivnit, hledáme společně způsoby, jak rozečíst starší děti, jak ošetřit, aby děti překonaly čtenářské krize a u knih zůstaly, případně se k nim dokázaly vrátit. Nový Jičín, Havlíčkův Brod, Brno, Praha. Že jste na nás ještě nenarazili? Tak sledujte www.mostykekniham.cz, brzy se objeví nabídka nového semináře.

Jsi předsedkyní Klubu dětských knihoven SKIP ČR. Co plánuješ, jaká je tvá vize, co by bylo ideální pro “děckaře”?

Ráda bych během svého působení spustila nový web pro Noc s Andersenem, na kterém by knihovnice a knihovníci našli i další velké akce na podporu čtenářství. Ať mají začínající kolegyně a kolegové přehled, co se kde koná, na koho se mohou obrátit, jak začít. Projekt Noc s Andersenem je známý po celém světě, proto myslím, že si zaslouží nový reprezentativní web, uživatelský příjemný, přehledný a hlavně jednoduše udržitelný. Druhým mým úkolem je aktivizovat Klubka, které už dlouhé roky nefungují. Ocenila bych, kdyby na některé pozice mé kolegyně pustily nové aktivní kolegyně a kolegy s chutí plánovat, organizovat a scházet se pravidelně. Důležitá je pro mě podpora středním a menším knihovnám, abychom zvedli úroveň spolupráce se školami.

V letošním roce organizuješ i Knihovnickou přehlídku OKnA. O co se jedná?

Název OknA – O Knihovnických Aktivitách je zkratka pro inspirativní setkání knihovníků knihoven pro děti. Koná se jednou ročně a jejím cílem je prezentovat a sdílet programy pro školy, které by se měly stát zdrojem inspirace pro ostatní knihovny. Program připravují knihovníci na dané téma a pro danou věkovou kategorii. Hodnotí jej odborná porota složena z knihovníků, pedagogů, psychologů a dalších expertů na rozvoj čtenářství a práci s dětmi. Součástí přehlídky je také zpětná vazba od poroty i diváků. Cílem přehlídky je zvýšení kvality programů, které knihovny připravují, pochopení významu, stanovení cíle před samotným vypracováním obsahu a proč je důležité naplňovat vzdělávací cíle RVP. Letošní přehlídka se koná v Městské knihovně v Písku 17. a 18. dubna a tématem pro zpracované lekce jsou EMOCE. Musím bohužel konstatovat, že pokud jsem někoho nalákala a na přehlídku by se rád přihlásil, už to nepůjde. Jak soutěžící, tak diváci mají už naplněnou kapacitu. Co ale mohu přislíbit, že programy, které zde budou představeny, zveřejníme online.  

Spolupracuješ také s projektem Otevřená třída. Můžeš nám říct, o jaký projekt se jedná a v čem spočívá vaše spolupráce?

Do Otevřené třídy chodí náš mladší syn Oliver. Spadá pod klasickou základní školu, ale vedena je spolkem rodičů, našich přátel, kteří chtějí vzdělávat děti jinak než tradičním školským systémem. Otevřená třída uplatňuje principy individuálního přístupu, menšího množství dětí na jednoho pedagoga, slovní hodnocení, projektovou výuku, důraz klade na spolupráci. Matematika se učí Hejného metodou a čtení metodou Sfumato. S Otevřenou třídou pravidelně spolupracujeme jak v knihovně, tak já osobně. Chodím prvňáčkům pravidelně číst ráno před školou, a nebo na školních akcích prodávám knihy.

Jaká knížka Tě v poslední době zaujala a co máš doma za knihy na nočním stolku?

Na nočním stolku mi teď leží knihy Neviditelné řemeslo. Kniha nápadů, zkušeností a postřehů, která nabízí exkurzi do zákulisí nakladatelství knihomolům, studentům či knihkupcům, zkrátka všem, kteří žijí knihami. Soubor uspořádal dlouholetý šéfredaktor Paseky Jakub Sedláček a nabízí pohled do tvůrčí dílny řady profesionálů nakladatelského a redakčního světa. Pak je to kniha Jaguárovo sbohem od vydavatelství Cesta domů. Velmi silný příběh o přechodu mezi dětstvím a dospíváním. Tematizuje sebevraždu mladého člověka, dopad na rodinu i blízké okolí i tabu ve společnosti, jakým stále je. Dále je to kniha AMEN Ilony Ferkové, kterou vydalo nakladatelství Kher. První romský dívčí román o lásce, sexualitě a snění v rokycanských šedesátkách. Ten mě zajímal hodně pro své jazykové ztvárnění a překlad Karoliny Ryvolové. A pak je tam ještě jedna kniha, která na nočním stolku leží už dlouho, je to kniha Jóna Kalmana Stefánssona Tvá nepřítomnost je tmou. Ta mě zasáhla opravdu silně a dávkuji si ji po malých doušcích. Dybbuk a jejich knihy patří mezi mé oblíbené už několik let. Doporučuji všem náročným čtenářům.

Na co se teď nejvíce těšíš? Na čem teď intenzivně pracuješ?

Tahle otázka má jedinou odpověď – festival ČteFesT. Za ním je taky neuvěřitelná historie. Jak jsem zmínila u Čtenářského metru, díky projektu MAP jsem se potkala s bezvadnými lidmi, učiteli, kteří neměli nouzi o výborné nápady a odvahu zkoušet nové věci. Na jedné schůzce jsme s nadšením konstatovali, že by bylo super mít v Třinci literární – čtenářský festival, stejný jako je Tabook v Táboře. Slovo vyřčené nahlas je pro mě polovina úspěchu, i když v tu chvíli zní jako sci-fi. Začalo se plánovat, chystat, organizovat a přišel covid. Zrušili jsme poprvé, podruhé, potřetí. Poprvé jsem brečela a zoufala si, podruhé jsem se zlobila a potřetí jsem už hledala nový termín. Nakonec se to povedlo. První ročník, napůl online, napůl naživo, ale byl! A teď už máme před sebou čtvrtý ročník. Čtenářský festival ČteFesT je splněný sen. Festival o literatuře, knihách a čtení v průmyslovém, hokejovém městě, kde si každého návštěvnického úspěchu neuvěřitelně vážíte, kde hovory o literatuře v místní hospůdce v podvečer působí až nadpřirozeně. Díky festivalu vznikla nová přátelství, nové projekty, nové výzvy. Mimo všechna autorská čtení, výtvarné workshopy, diskuze, koncerty, cesty do Beskyd, je tady ještě ČteFesTí INSPIROMAT, odborné setkání pro učitele a knihovníky. Že jste o něm ještě neslyšeli? Koukněte na web www.ctefest.cz, od dubna spouštíme nové stránky.

Děkuji za rozhovor.

Mgr. Marika Zadembská se narodila v květnu roku 1980. V mládí byla skautkou, vedla svou družinu a pak i oddíl, jezdila na skautské i jiné tábory, mnoho let vedla děti. Vystudovala Pedagogickou fakultu Ostravské univerzity. Od podzimu 2004 pracuje v Knihovně Třinec. Je velká čtenářka, sběratelka dobrých knih, knihovnice, lektorka, skautka a máma dvou synů, teenagera Marka a prvňáka Olivera. Vede Knihovnu pro děti a mladé v Třinci. Baví ji projíždět republiku křížem krážem, povídat si o knihách a čtení, inspirovat a motivovat ke čtení druhé. S partou učitelů a knihovníků založila čtenářský festival „ČteFesT“ a společně spustili mobilní aplikaci pro doporučování knih dětem „Čtenářský metr“. Už pár let vede Klubko SKIP 10 a poslední dva roky je předsedkyní Klubu dětských knihoven ČR.