Čtenářská gramotnost a mediální gramotnost

Nároky na rozvíjení gramotností[1] a s tím související úpravy jejich definic a obsahů se dynamicky mění s rozvojem společnosti, proměnou informačních praktik a vzdělávacích potřeb jednotlivců.

Čtenářská gramotnost

Z perspektivy celoživotního učení zůstává stále klíčovou čtenářská gramotnost. Její rozvíjení je podmínkou pro to, aby byl člověk schopen žít v informační společnosti a interagovat s informacemi v individuálních i sociálních kontextech.

Jak lze čtenářskou gramotnost definovat?

Tato otázka nemá jednoznačnou odpověď, byť je zřejmé, že čtenářská gramotnost neznamená pouze schopnost číst a porozumět čtenému textu. Jedna z aktuálních definic, vytvořená v roce 2018 v rámci mezinárodního výzkumu PISA, uvádí, že čtenářská gramotnost je schopnost porozumět textu, přemýšlet o něm, posuzovat ho, zabývat se jím a používat ho k dosažení vlastních cílů, k rozvoji vlastních vědomostí a potenciálu a k aktivní účasti ve společnosti.[2]

Jinou perspektivu nabízí pojetí, které čtenářskou gramotnost ukazuje ve dvou směrech – jako základní a kritickou. Základní čtenářská gramotnost zahrnuje kompetence uplatňované při výběru textu podle potřeby, ale i vlastní čtení s porozuměním celku nebo části textu – sem spadá také vyhledání konkrétní informace. V kritické čtenářské gramotnosti jsou výrazněji zastoupeny složky mediální a informační gramotnosti – jedná se o znalosti, dovednosti a postoje využitelné při hodnocení informací v textu se zřetelem k jeho obsahu a formě (např. argumentace), posuzování textů v jejich kontextu a porovnávání s vlastní zkušeností, dále způsoby čtení, čtenářské strategie s ohledem na situaci, účel čtení a charakter textu atp.“[3]

Pro učící knihovnice a knihovníky může být vítanou inspirací v podpoře čtení a čtenářství pojetí, které staví čtenářskou gramotnost na čtyřech pilířích:[4]

Mediální gramotnost

Základy mediální gramotnosti spočívají v gramotnostech tradičně souvisejících s potřebou číst a psát. Současnost dává mediální gramotnosti nový obsah vzhledem k možnostem, které pro interakci s informacemi přinášejí média, sociální média a technologický vývoj. Média (sociální média a sociální sítě) jsou ve 21. století stále významnějším zdrojem zkušeností, prožitků a poznatků, stávají se důležitým socializačním faktorem, ovlivňují chování jedince a společnosti. Typickým rysem sdělení, která nabízejí některá média, je svébytný obraz sociální reality. Především mladým konzumentům přinášejí média kulturní vzorce, (spolu)utvářejí životní hodnoty a styl, působí na kvalitu života.

Jakou roli v tomto kontextu má mediální gramotnost a jak ji lze definovat?

Mediální gramotnost je stejně jako gramotnost čtenářská definována z různých perspektiv. V pojetí Americké knihovnické asociace (ALA) dle aktuální příručky pro knihovnickou praxi je mediální gramotnost schopnost přistupovat ke všem formám médií a komunikace, analyzovat je, hodnotit, vytvářet nové formy sdělení, sdílet je a jednat s jejich pomocí.[5] Mediální gramotnost dle ALA zahrnuje poznávání různých mediálních žánrů, včetně žurnalistických, zábavních,  přesvědčovacích a propagandistických.

Školní prostředí ve svých kurikulárních dokumentech (rámcových vzdělávacích programech) věnuje mediální gramotnosti pozornost jako tzv. průřezovému tématu. Mediální gramotnost je soubor kompetencí, díky nimž žák dokáže nezávisle a aktivně komunikovat v mediálním prostoru. Těmito kompetencemi jsou schopnost osvojit si základní poznatky o fungování a roli současných médií ve společnosti, analyzovat nabízená a přijímaná sdělení, schopnost posoudit věrohodnost sdělení a vyhodnotit jejich komunikační záměr. Mediální gramotnost dle školního kurikula zahrnuje také orientaci v mediálních obsazích různého typu a formátů nebo schopnost zvolit si relevantní médium pro naplňování vzdělávacích a informačních potřeb. 

Jak lze charakterizovat mediálně gramotného člověka?

Je to jedinec, který má přístup k médiím, je schopen efektivně a bezpečně sdílet a tvořit mediální obsah v různých formátech a platformách. Používá kritické myšlení – jednak k posuzování a vyhodnocení účelu médií, jednak k rozeznání možného dopadu mediálního obsahu, který konzumuje on sám nebo jeho okolí. Rozumí tomu, jak jsou v médiích reprezentovány různé skupiny nebo narativy. Mediálně gramotný člověk chápe vlastnické struktury médií i to, jak vlastníci médií ovlivňují obsah sdělení v mediálním prostoru směrem ke konzumentům informací. Dokáže provádět informovaná rozhodnutí, uvážlivě a efektivně komunikovat a aktivně participovat na rozvoji a fungování občanské společnosti. Využívá nástrojů moderních technologií, je schopen chránit sebe a své blízké před škodlivým nebo urážlivým mediálním obsahem.

[1] Problematice se věnuje publikace Pavlíny Mazáčové Rozvoj kompetencí učícího knihovníka: výzkumy – kurikulum  – gramotnosti (2023).

[2] BLAŽEK, Radek, Zuzana JANOTOVÁ, Eva POTUŽNÍKOVÁ a Josef BASL. Mezinárodní šetření PISA 2018: Národní zpráva [online]. 2019, s. 12 [cit. 2024-02-21]. ISBN 978-80-88087-24-3. Dostupné z: http://www.csicr.cz/html/2019/Narodni_zprava_PISA_2018/html5/index.html?&locale=CSY&pn=1

[3] Komplexní zpracování aktuálních pojetí čtenářské gramotnosti viz https://gramotnosti.pro/, www.gramotnosti.pro/ovu-souhrn.

[4] Tamtéž

[5] Příručka je v českém překladu dostupná z: https://koncepce.knihovna.cz/medialni-gramotnost-v-knihovne-pruvodce-pro...