Meziknihovní výpůjční služby – rozhovor s Annou Nerglovou

Letos uplyne 66 let od doby, kdy začali čeští čtenáři využívat meziknihovní výpůjční službu (MVS). Jak probíhala MVS zpočátku?

Dobrovolná spolupráce mezi knihovnami, nejprve především vědeckými, u nás existovala i před rokem 1959. V 50. letech 20. století vznikla mimo jiné koncepce dvoustupňové MVS: první stupeň představoval výpůjčky konkrétním čtenářům, druhý zahrnoval zapůjčování celých souborů menším knihovnám z větších institucí (dnes tzv. výměnné soubory).

Oficiální zakotvení meziknihovní výpůjční služby přinesl zákon č. 53/1959 Sb., o jednotné soustavě knihoven. V § 3 zákona č. 53/1959 Sb. se poprvé objevuje povinnost knihoven „půjčit a obstarat na požádání jednotlivé knihy, časopisy a jiné sbírkové materiály nebo jejich soubory (meziknihovní výpůjční služba), pokud tomu nebrání zvláštní důvody“. Proces byl zpočátku zdlouhavý a plně závislý na papírových žádankách a poštovních službách. Služba byla centralizovaná a podléhala systému řízení v rámci jednotné soustavy knihoven.

Podmínky meziknihovní výpůjční služby, včetně mezinárodní, upravovala pak vyhláška č. 51/1963 Sb. Přitom v mezinárodním kontextu byla pravidla pro mezinárodní sdílení zdrojů a dodávání dokumentů definována Mezinárodní federací knihovnických sdružení a institucí (IFLA) už v roce 1936 a v upravené formě v roce 1954. Československo se k členství IFLA vrátilo po poválečné pauze v roce 1959. Pro požadavek do zahraniční knihovny bylo však nutné doložit nejen nedostupnost dokumentu v tuzemsku, ale i jeho „společenskou závažnost“. Ve výsledku byly zahraniční výpůjčky omezeny na úzký okruh schválených odborných výzkumů, často ve spolupráci se zeměmi východního bloku.

Které milníky jsou z Vašeho pohledu v historii MVS přelomové?

Zásadním zlomem nejen v oblasti meziknihovních výpůjčních služeb byl rozvoj nových technologií. Zavedení kopírek, internetu, elektronických katalogů či služeb typu SDI (adresné rozesílání informací podle zájmů uživatele) výrazně zjednodušilo vyhledávání dokumentů a urychlilo samotný proces výpůjček. V zahraničních knihovnách se kopírovací technika začala běžně využívat už od 70. let, internet pak otevřel další možnosti od 80. let dále. Elektronické katalogy umožnily rychlé hledání dokumentů i napříč knihovnami v různých zemích.

Jak se situace změnila po roce 1989?

V českém prostředí byl rok 1989 samozřejmě klíčovým zlomem. Kromě otevření hranic a možnosti navázat přímou spolupráci se zahraničními knihovnami se otevřela cesta i pro nové technologie, ve světě již běžně užívané. Knihovny také získaly nové možnosti financování svých projektů ze zahraničí. V 90. letech se začaly plošně zavádět elektronické katalogy, databáze a první formy digitální komunikace mezi knihovnami. České knihovny se po dlouhých letech znovu aktivně zapojily do mezinárodních knihovnických aktivit. Významně se tak zvýšily možnosti i rychlost meziknihovních výpůjčních služeb.

Co je podle Vás charakteristické pro současné MVS?

V současnosti čelí meziknihovní služby novému typu výzvy – proměně čtenářských návyků a konkurenci ze strany elektronického publikování. Uživatelé dnes často očekávají rychlou, krátkou a přímou odpověď – ideálně okamžitě. Tradiční meziknihovní výpůjční služby však pracují s dokumenty, které nejsou vždy okamžitě dostupné. Zároveň si uživatelé čím dál méně ověřují informace a důvěřují tomu, co na první pohled vypadá důvěryhodně a co najdou volně na internetu nebo s pomocí umělé inteligence. Knihovny proto musí připomínat hodnotu spolehlivých zdrojů, ať už tištěných nebo digitálních a zároveň se pokusit o co nejrychlejší a nejkomfortnější dodání při dodržování ochrany autorských práv.

Se změnami chování uživatelů se také trochu posouvá princip meziknihovních služeb, které byly založeny výhradně na vztahu knihovna-knihovna. Dnes nové systémy umožňují ověřeným uživatelům vyřízení meziknihovních služeb prakticky samostatně, online. Přestože se jedná o služby zavedené, dlouhodobě knihovnami poskytované, a dokonce i dnes ze zákona povinné, je třeba, v kombinaci s novými technologickými možnostmi, tyto služby propagovat a nabízet uživatelům. Pro meziknihovní služby také zůstává zásadní princip reciprocity, stále stojí na ochotě knihoven sdílet své fondy s ostatními.

Jsou knihovny povinny poskytnout na požádání kromě knih a časopisů i jiné sbírkové materiály nebo jejich soubory? Co přesně se pod tímto pojmem skrývá? 

Tímto termínem se míní například mikrofilmy, mikrofiše, mapy, hudebniny, rukopisy, archiválie, zvukové nosiče nebo jiné speciální dokumenty. Označení „soubory“ odkazuje na výběr více dokumentů podle předem daných kritérií – typicky v rámci II. stupně MVS, tedy např. tematické výměnné soubory.

Jaké nejzajímavější meziknihovní výpůjčky si čtenáři v Národní knihovně objednali?

Velmi netradiční meziknihovní výpůjčku jsme vyřizovali nedávno pro jinou českou knihovnu z Austrálie – jednalo se o soubor videokazet s mediačním výcvikem. Řešili jsme kromě jiného i dostupnost videopřehrávače v žádající knihovně, protože se jednalo o prezenční výpůjčku. Také jsme obdrželi požadavek na stolní hru „Kde domov můj?“, ale s touto výpůjčkou jsme nebyli úspěšní.

Meziknihovní služby zahrnují široké spektrum služeb. Jaký je rozdíl mezi meziknihovní výpůjční službou, službou Získej a Virtuální polytechnickou knihovnou?

Vedle klasických meziknihovních výpůjčních a reprografických služeb, které zahrnují výpůjčky knih a zhotovování kopií dokumentů, se postupně vyvinuly modernější systémy, reflektující současné potřeby uživatelů, kam se dají zařadit služby Získej a VPK.

Služba Získej, dostupná na platformě Knihovny.cz, umožňuje registrovaným čtenářům zapojených knihoven objednat si výpůjčku dokumentu nebo jeho kopii přímo z bibliografického záznamu. Díky funkci Získej MVS lze požádat o výpůjčku, služba Získej EDD pak umožňuje zaslání elektronické kopie části dokumentu (s omezeními danými autorskými právy).

Virtuální polytechnická knihovna (VPK) funguje od roku 2000 a nabízí elektronické dodávání dokumentů ze souborného katalogu VPK, využívají ji především univerzitní knihovny. Službu EDD poskytovala mezi lety 2009–2023 i Národní knihovna ČR, ta ji však již ukončila a zapojila se plně do služby Získej EDD. Ve vývoji je již také služba dodávání článků z e-zdrojů mimo předplatné domovské instituce uživatele.

Některé knihovny službu MVS nenabízí. Proč? Jak tyto knihovny motivovat k tomu, aby MVS svým čtenářům poskytovaly?

Podle průzkumu z roku 2021 knihovny jako nejčastější důvody uváděly malý zájem uživatelů, omezené personální možnosti, nedostatek financí nebo dokonce neznalost možnosti využití meziknihovních služeb. Je nutné meziknihovní služby více propagovat mezi knihovnami i koncovými uživateli, zdůrazňovat zákonnou povinnost poskytování těchto služeb knihovnami. Z praxe také víme, že někdy je důvodem i obava, že je to složité. Za klíčové považujeme poskytovat knihovnám metodickou podporu. Na portálu IPK je k dispozici například Metodika meziknihovních služeb, návod na poskytování meziknihovních služeb pro menší knihovny nebo seznam vyhledávacích nástrojů pro zjišťování dostupnosti dokumentů.

Jaké jsou nejčastější případy, kdy MVS není schopna požadavky čtenářů vyřídit?

Důvody pro odmítnutí požadavku bývají např. ochrana vzácných fondů, chybějící licence pro poskytnutí kopie, příliš nové publikace, nebo dokumenty dostupné pouze v elektronické verzi. V takových případech se knihovny snaží nabídnout alternativní řešení – například odkaz na nákup e-verze, kopii části dokumentu, nebo studium v jiné knihovně. Někdy požadavek, původně směřovaný do MVS, vyřeší běžná výpůjčka nebo odkaz na volně dostupný online dokument.

Jako dožádaná knihovna někdy musíme požadavek odmítnout z důvodu ochrany fondu. Národní knihovna ČR plní primárně funkci konzervační, a pokud se jedná o povinný výtisk nebo dokument zařazený do konzervačního fondu, není možné jej poskytnout pro meziknihovní výpůjční služby. Někdy je možné takový požadavek vyřešit kopií, jindy odkážeme žádající knihovnu na jinou knihovnu, která dokument má také ve svém fondu.

Mohlo by se zdát, že vše dnes máme online, případně v nejbližší knihovně (digitální knihovny, DNNT). Snižuje se objem výpůjček realizovaných přes MVS? Bude mít MVS co nabídnout čtenářům i v budoucnu?

Ano, souhlasím s tím, že se může zdát, že vše máme online a k dispozici hned, ale jedná se trochu o iluzi. Nejen, že každý jednotlivý zdroj, ať už jsou to digitální knihovny, licencované zdroje nebo různé (i souborné katalogy), je svým způsobem omezený svým obsahem, ale také možnostmi přístupu k němu. Zkušení knihovníci nejen v meziknihovních službách, ale i v referenčních a informačních službách, dokáží využít svých znalostí a orientace v národních i mezinárodních zdrojích k nalezení relevantních informací a dokumentů.

Na národní úrovni je stále objem vyřízených vnitrostátních meziknihovních výpůjček podle dostupných statistických dat evidovaných pro potřeby Ministerstva kultury vyšší než 110 000 ročně a jejich pokles je velmi mírný. I míra využití mezinárodních meziknihovních služeb je v posledních pěti letech poměrně stabilní. Mírný pokles požadavků směřujících na nás ze zahraničí by mohl být způsoben mimo jiné tím, že v rámci mezinárodních systémů nemůžeme využívat zasílání digitálních kopií, což nás v těchto systémech poměrně znevýhodňuje.

Přesto klasická meziknihovní služba rozhodně neztrácí smysl – zejména v případech, kdy jde o starší dokumenty nebo publikace, které nejsou elektronicky dostupné. Meziknihovní služby se navíc neustále vyvíjí. Díky centralizovaným službám, jako je např. Získej, je dnes možné objednat dokument jednoduše „na kliknutí“ bez složitého vyplňování žádanky. Do budoucna bude klíčové hledat cesty, jak nabídnout prostřednictvím meziknihovních služeb i větší množství elektronických dokumentů – samozřejmě s ohledem na autorská práva a technologické možnosti.

Děkujeme za rozhovor.

PhDr. Anna Nerglová je vedoucí Oddělení referenčních a meziknihovních služeb Národní knihovny České republiky. Absolvovala studium na Vyšší odborné škole informačních služeb, obor informační management a následně magisterské studium na Filozofické fakultě UK, obor informační studia a knihovnictví. Během studia a několik let po něm byla zaměstnána v Národní knihovně ČR v Oddělení technické podpory a retrospektivní konverze katalogů. Podílela se dlouhodobě na projektu Retrospektivní konverze katalogů, dále např. na projektu Jednotné informační brány a věnovala se oblasti národních digitálních knihoven v Evropě. Knihovnictví poté na pár let opustila, ale v roce 2018 nastoupila do Národní knihovny ČR zpět jako referenční knihovník a v roce 2023 se stala vedoucí oddělení. V současné době se mimo jiné zaměřuje na oblast meziknihovních služeb, ať již na roli NK ČR jako centra meziknihovních služeb nebo na spolupráci s NTK při rozvoji služeb poskytovaných na platformě ZÍSKEJ (MVS, EDD).